Irith
New Member
Posts: 12
|
Post by Irith on Apr 30, 2016 5:57:31 GMT 1
A jaká byla vaše cesta do Středozemě? Kudy vedla?
|
|
Ireth
New Member
Posts: 41
|
Post by Ireth on Apr 30, 2016 10:04:26 GMT 1
Už kdysi jako malá jsem rodiče přistihla, jak se koukají na Pána prstenů. Po x letech jsem od táty dostala namluveného hobita a zajímalo mě, jak takový hobit vypadá, takže jsem si vzpomněla, že je nějaký film a poprosila jsem tátu, jestli by ho nesehnal. Tak jsem zkoukla celého Pána prstenů a toužila se o něm dozvědět více. Následovala tedy prodloužená verze všech dílů, potom kniha hobit, knihy PP, filmy Hobita a lítání po knihovnách a shánění co nejvíce knížek o Středozemi.
|
|
Irith
New Member
Posts: 12
|
Post by Irith on May 1, 2016 7:49:29 GMT 1
Já to měla podobně. Jako malá, tak tříletá jsem jednou šla v noci na záchod a omylem zahlédla kousek Návratu krále - Pipin s palantírem. Dost věřím, že toto první setkání naprosto poznamenalo veškerou mou další Tolkienovskou existenci. Ta scéna mě totiž pořád pronásledovala a zajímalo mě, co to je, ale nikdy jsem se nezeptala. Mezitím jsem přečetla Hobita, ale nijak jsem si to nespojila. V páté třídě jsem jela na školní zájezd do Maďarska, já tam byla nejmladší. Tam jsme měli průvodce, o kterém všichni říkali, že vypadá jak Frodo Pytlík a já neměla ponětí, o co jde a štvalo mě to. Když jsem přijela domů, zeptala jsem se rodičů a bylo mi vysvětleno, že existuje něco jako Pán prstenů. Dlouho jsem prosila rodiče, až svolili k tomu, že mi to dají přečíst. Knížka mě moc nezaujala, byla jsem příliš malá, abych to ocenila. Jednou jsem zůstávala sama doma na chalupě. Měla jsem povoleno pustit si nějaký film od strejdy. A já vyhrabala PP a tajně to shlédla. Byla jsem naprosto fascinovaná. V polovině jsem musela rozsvítit, protože jsem se bála té Bilbovy přeměny. A pak to jelo. Totálně jsem se do toho zamilovala. Můj největší sen byl dostat vlastní dvd k vánocům. To se mi splnilo. Mezitím jsem našla internetové odkazy na Pán Prstenů info apod, neustále sjížděla profily herců hobitů (ano, už tehdy poprvé jsem se totálně zakoukala do hobitů, Kozk neměl šanci). Ty filmy jsem dostala, jela to pořád a pořád. Měla jsem jednu dobu období, že jsem si pouštěla vybrané scény pořád a pořád dokola, každý den (jedou z nich byl kupříkladu ten palantír). Pořád, pořád, pořád. Pak jsem dostala zrádnou myšlenku, že zkusím k PP dokopat i Polly. Hučela jsem do ní tak dlouho, až se do toho také zabrala. Postupnou manipulací se mi jí podařilo dostat k Smíškovi a Pipinovi a už to jelo. Pak, když jsem napsala svou první ff povídku (na Harryho Pottera), jsem našla, že existuje ff i na Pána Prstenů a i na hobity. Takže pak vznikla Levandule, Osudovka a další.A protože toho bylo moc a chtělo to začít nějak zveřejňovat, rozhodly jsem se, že si založíme blog. Inspirací a prvotním nakopnutím byl Ernil-i-pheriannath, který jsem si prohlížela každý den a litovala, že už nefunguje. A tak jsme si založily Mittalmar a další historie je už dohledatelná :-)
|
|
|
Post by Jíťa on May 1, 2016 10:11:26 GMT 1
U mě to byla spíš taková náhoda... Jako první jsem někdy ve 13 letech viděla Společenstvo v TV, líbilo se mi to, ale ne že bych byla hned nějaká okouzlená, prostě jsem ten příběh neznala... Pak jednoho večera, asi půl roku poté, když jsem nějak nevěděla, co s životem a světem a nic mě nebavilo a ve škole to nefungovalo (prostě stav totálního puberťáckého zoufalství ), jsem brouzdala po netu a narazila na www.pan-prstenu-film.cz, začala si prohlížet obrázky, číst články... a narazila tam na obrázek Pipina v gondorské uniformě. Pamatuju, jak jsem na něj dobu civěla.... a během toho následujícího týdne jsem se stala Ringerem a hobitofilem Takže nejspíš nebýt toho našeho milého šaška Bralovského, k PP bych jen tak cestu nenašla... Nebo možná jo, kdoví No a tak jsem víc jak rok sosala vědomosti, četla, shlídla filmy... a pak mě napadlo, že toho vím už docela dost a že by bylo fajn se s tou svou sbírkou s ostatními podělit na netu, mít nějaké PP místo, kam by ostatní rádi chodili... a tak vzikl před už téměř 10 roky blog
|
|
Ireth
New Member
Posts: 41
|
Post by Ireth on May 4, 2016 16:09:12 GMT 1
Koukám, že by se tady z toho dala napsat normální historie do učebnice:-)
|
|
Ireth
New Member
Posts: 41
|
Post by Ireth on May 10, 2016 7:53:44 GMT 1
Já to měla podobně. Jako malá, tak tříletá jsem jednou šla v noci na záchod a omylem zahlédla kousek Návratu krále - Pipin s palantírem. Dost věřím, že toto první setkání naprosto poznamenalo veškerou mou další Tolkienovskou existenci. Ta scéna mě totiž pořád pronásledovala a zajímalo mě, co to je, ale nikdy jsem se nezeptala. Mezitím jsem přečetla Hobita, ale nijak jsem si to nespojila. V páté třídě jsem jela na školní zájezd do Maďarska, já tam byla nejmladší. Tam jsme měli průvodce, o kterém všichni říkali, že vypadá jak Frodo Pytlík a já neměla ponětí, o co jde a štvalo mě to. Když jsem přijela domů, zeptala jsem se rodičů a bylo mi vysvětleno, že existuje něco jako Pán prstenů. Dlouho jsem prosila rodiče, až svolili k tomu, že mi to dají přečíst. Knížka mě moc nezaujala, byla jsem příliš malá, abych to ocenila. Jednou jsem zůstávala sama doma na chalupě. Měla jsem povoleno pustit si nějaký film od strejdy. A já vyhrabala PP a tajně to shlédla. Byla jsem naprosto fascinovaná. V polovině jsem musela rozsvítit, protože jsem se bála té Bilbovy přeměny. A pak to jelo. Totálně jsem se do toho zamilovala. Můj největší sen byl dostat vlastní dvd k vánocům. To se mi splnilo. Mezitím jsem našla internetové odkazy na Pán Prstenů info apod, neustále sjížděla profily herců hobitů (ano, už tehdy poprvé jsem se totálně zakoukala do hobitů, Kozk neměl šanci). Ty filmy jsem dostala, jela to pořád a pořád. Měla jsem jednu dobu období, že jsem si pouštěla vybrané scény pořád a pořád dokola, každý den (jedou z nich byl kupříkladu ten palantír). Pořád, pořád, pořád. Pak jsem dostala zrádnou myšlenku, že zkusím k PP dokopat i Polly. Hučela jsem do ní tak dlouho, až se do toho také zabrala. Postupnou manipulací se mi jí podařilo dostat k Smíškovi a Pipinovi a už to jelo. Pak, když jsem napsala svou první ff povídku (na Harryho Pottera), jsem našla, že existuje ff i na Pána Prstenů a i na hobity. Takže pak vznikla Levandule, Osudovka a další.A protože toho bylo moc a chtělo to začít nějak zveřejňovat, rozhodly jsem se, že si založíme blog. Inspirací a prvotním nakopnutím byl Ernil-i-pheriannath, který jsem si prohlížela každý den a litovala, že už nefunguje. A tak jsme si založily Mittalmar a další historie je už dohledatelná :-) Tahle konkrétní scéna s Pipinem mě vždycky děsila a i teď, když jsem to viděla už po tisící prvé, mám z téhle scény pořád hrůzu. Stejně jako z Nazghulů. Vždycky mám stejné pocity, jako bych to viděla poprvé. Nebo mě to možná děsí proto, že vím, že se to stane... kdo ví.
|
|
|
Post by Jíťa on May 14, 2016 11:16:53 GMT 1
Mě nazgúlové děsí dodneška... občas si tak představuju některé vyučující na VŠ
|
|
Ireth
New Member
Posts: 41
|
Post by Ireth on May 14, 2016 11:44:33 GMT 1
Mě nazgúlové děsí dodneška... občas si tak představuju některé vyučující na VŠ Jo, i u nás tomu někteří odpovídají:-)
|
|
|
Post by Jíťa on May 22, 2016 12:29:09 GMT 1
Vzpomínám si ještě na jednu příhodu Jednou jsem byla s taťkou v nějakém obchoďáku, a muselo to být někdy mezi lety 2001-2004, protože všude byly PP knížky a kazety s filmy a podobné věcičky. Mě to tenkrát vůbec nezajímalo, ani jsem to neznala... a taťka mi nabízel, jestli nějakou tu knížku nechci, že by se mi to možná líbilo... A já se koukla dovnitř, chvilku prohlížela mapu, a pak si pro sebe řekla: "pch, nějakej Amík něco napsal a všichni se z toho hned musíme zbláznit..." O cca 2-3 roky později jsem se za tu myšlenku dodatečně plácla
|
|
Ireth
New Member
Posts: 41
|
Post by Ireth on May 24, 2016 17:17:13 GMT 1
Vzpomínám si ještě na jednu příhodu Jednou jsem byla s taťkou v nějakém obchoďáku, a muselo to být někdy mezi lety 2001-2004, protože všude byly PP knížky a kazety s filmy a podobné věcičky. Mě to tenkrát vůbec nezajímalo, ani jsem to neznala... a taťka mi nabízel, jestli nějakou tu knížku nechci, že by se mi to možná líbilo... A já se koukla dovnitř, chvilku prohlížela mapu, a pak si pro sebe řekla: "pch, nějakej Amík něco napsal a všichni se z toho hned musíme zbláznit..." O cca 2-3 roky později jsem se za tu myšlenku dodatečně plácla Jo, tak to někdy bývá:-) Mě se teda totéž stalo s jedním seriálem. Když to byla úplná novinka, byl to z mé strany naprostý nezájem a v duchu jsem si klepala na čelo. O dva roky později jsem si za to pěkně nafackovala.
|
|