Knihy nebo filmy?

Mě se strašně líbí, že nedělají filmy přesně podle knih. Spousta mých kamarádek si na tohle stěžuje, ale já jsem se naučila, že když dáš všechno u knih do filmů a je to naprosto totožné, tak už tě tam nic nepřekvapí. Kdežto když jsou z toho vybrané a dokonale zobrazené důležité rysy příběhu a sem tam je dané něco navíc, pak je člověk nejednou mile překvapený. Takhle se mi líbil nápad P. Jacksona, když do Hobita vymyslel úplně novou postavu a vymyslel krásnou milostnou zápletku.
Navíc jako mnoho jiných přede mnou jsem jako první viděla nejprve filmy a to mě nalákalo přečíst si knihy. Filmy jsem znala nazpaměť, ale když jsem četla knihy, připadalo mi, že ten příběh vidím poprvé, prožívala jsem to úplně nově. Je pravda, to se přiznám, že mě u pár scén v knize mrzelo, že je do filmu nedali, ale člověk nemůže mít všechno. Kdyby se do každého filmu dělaného na motiv nějaké knihy dávalo naprosto všechno, byl by to film na dva dny:-)

Bylo to pravda trochu podivné, ale vidím to jako důkaz mého tvrzení, že když má někdo někoho rád, pak je jedno, jestli je to běloch, černoch, hobit, elf nebo trpaslík:-)

Někteří režiséři ty filmy pravda trochu flákají, mám zkušenosti, ale právě Jackson je pro mě sladkou vyjímkou, který se drží toho, co je v těch knihách nejkrásnější a ještě to přikrášluje svými nápady. Proto ho tak zbožňuji:-)

Strašně málo často se stane, že objevím nějaký nový film, který by mě oslovil stejně nebo podobně jako Tolkienovky. Proto raději zůstávám u svých starých lásek, protože z těch dnešních nových filmů je jen málo těch, které mě osloví ihned příběhem nebo třeba jen postavou a tak podobně. Rodiče mě nechápou:-)